Martin Běhůnek

„Tak co ? Co takhle dneska ? nechceš si to konečně vyzkoušet ?“ Verča je nekompromisní. Ví, že po tom už dlouho toužím. Mírně mi vysychá v krku. Venku je krásné počasí, ideální na trochu adrenalinu. „Tak jo, ale kde ?“ Marně přemýšlím o nějaké solidní cestě bez provozu. „No mohli bychom na staré letiště.“ „Ok.“ Odvětím a vzápětí nasedám do svého auta a „pronásleduji“ blonďatou hřívu spletenou v hustý cop uhánějící na tom pekelném stroji, který bych měl za chvíli já – amatér jednostopových strojů – zkusit řídit. Číst více …